Hlas
Nemusíte vidět, stačí slyšet a je to často úplně jasný. Ovšem, stejně často není úplně jasný, proč je to tak jasný… Tím pádem se to stává poněkud nejasným…
Často se mi stane, že zvednu na Lince telefon a vím, že na druhé straně je nějaké rozmilé robátko, co si z nás tropí blázny… Jsem ale trpělivá, nekřičím hned „Prdelky si dělej z plastelíny, nezvedenče!!!“, ale pěkně se ptám, cože se mu to stalo, aby nedošlo k omylu. Často se tak nechám poslat do p* nebo p*, dozvím se, že jsem nějakým druhem domácího turu, kuru, aktivní členkou hampjezu nebo „neveřejnou“ částí těla, stará rašple, černoprdelnice i inkvizitorka…. Jednou jsem se dokonce dověděla, že jsem šuplík, ať už to v té dětské řeči znamená cokoli… Kolik názvosloví bych si mohla ušetřit, kdybych se nemusela ptát… Je pravda, že Linka je dost specifické místo a velmi zajímavý cvičák pro běžný psychoživot. Když mi šéf veme telefon a žertovně pronese „Co zas chceš, cuchto?“ vím, že na něj můžu všechny ty průšvihy vyvalit a ještě si z toho dělat legraci. Blbý je, když veme telefon a ozve unavené zpruzelé „Noooo???“ to po tom raději „Eee vlastně nic, až přijdeš (a vydejcháš se).“
Věřím, že to úplně slyšíte ve svých hlavinkách.
Když budete poslouchat někoho, kdo mluví tiše, pomalu, vzdychá a často mlčí, co vás napadne? Nebo naopak, když do vás bude hlasitě hustit slovo za slovem, skoro bez dechu?
Co se v takovém člověku asi děje?
Pojďme se mrknout na takové pěkné rozdělení. To je spíše vázáno na klasický projev člověka v normální situaci, ale i tak je to zajímavé.
Mgr. Martin Kosek:
Silný hlas:
ochota k navázání kontaktu, sebejistota, potřeba sebeuplatnění, pocit nadřa-zenosti (rozkazovací tón), malé sebeovládání, hrubost, kompenzace pocitů méněcennosti (také projev profesní deformace učitelů).
Tichý hlas:
vyrovnanost, věcnost, schopnost jemné diferenciace, skromnost, distancovanost, introvertovanost, nedostatek sebevědo-mí, nejistota, únava.
Zdrženlivý hlas:
sebeovládání, rezervovanost v osobním kontaktu, nadřazenost.
Rychlé tempo řeči:
projev vůle, temperamentu, pohyblivosti, vitality, ale i nezvládnutosti, vnitřní neukázněnosti, předstírané zaměstna-nosti, impulzivity, emočního napětí.
Pomalé tempo řeči:
rozvážnost, věcnost, strnulost, rigidita, výraz slabé vitality, únava, vyčerpání, pomalé myšlení, přílišná sebekontrola.
Vzrušená melodie (intonace) řeči:
psychická pohyblivost, dynamičnost, silné city, afekty a náladovost.
Přeřeknutí:
často zásah nevědomí (Sigmund Freud)
Monotónní melodie řeči:
velká střízlivost skutečná nebo hraná, silné sebeovládání, lhostejnost, skles-lost, únava, malá vitalita, slabá emocionalita, ploché city.
Výrazná artikulace:
disciplinovanost, dobré sociální přiz-působení, citová bohatost, vitalita, racionální zaměření, nepřirozenost.
Nedbalá artikulace:
lhostejnost, nedostatečně kladný vztah k okolí, nepořádnost, duševní tupost, nedostatek vnitřní disciplíny.
Výrazné tvoření pauz:
silná vůle, disciplinovanost, únava, malá slovní zásoba, slabé vybavování představ, afektovanost.
Hlas, to je jednoduše NĚCO! Podvědomě ve vás koník ví, co a jak. A teď si představte, že po tom půjdete vědomě, hotová studnice vědění. Zkuste to, cvičně třeba v práci nebo v hospodě s kamarády… ale bacha, může se stát, že pak nebudete mít šajna, o čem se ty lidi celou dobu bavili… Hrozí tedy, že budete vypadat jako paka. Co ale člověk neudělá pro trochu toho vědění, že?
Lenka a Jeho Seri Óznost Sama