Malý velký pinďouři... a tak.

To máme z toho, že můžeme (musíme?) poměřovat...

Kecy v kleci.

***

Nevím, jaké máte osobní, či přenesené zkušenosti s poměřováním pinďourů a vůbec, ale každopádně je to Téma. A samo, že nekončí u délky, ale řeší se i to, jestli náhodou není tlustej, tenkej, křivej, divnej, jde přetáhnout nejde přetáhnout... Uff. No vůbec to těm chlapcům a chlapů nezávidím. Vzniká z toho pak spousta nepříjemností. Dokud se ale chlapeček poměřuje se spolužáky, je to pohodička, horší je, když si k poměřování vyberou nějakýho porňáka. To pak není divu, že do třiceti nesouloží, než jim dojde, že průměrná realita je jinde.

Holky to maj podobně s prsama... Malý velký, dlouhý, divný, plastový...

Podprda leccos zachrání. Dneska už dělají takový, že každý vybalení z podprdy je pak pro nevlastníka i dost překvápko. Zas toho jde dneska dost poopravit, když chcete. Myslím u těch prsou... a možná i pinďourů, ale kdo má na to koule, žejo...

Kde je ovšem ta chyba, že to vůbec musíme všichni takhle řešit? Buď v pubertě nebo celej život?

Zakládáme si na dokonalá stejnopostavná monstra?

Z jedné strany nám lejou do hlavy, jak jsme každej jedinečnej a ze strany druhý se valí štíhlý voringle a buchťácký chlapi s bicákama. No jo, ty jsou sice sympatický, ale dřív to značilo, že chlap tvrdě manuelně maká – jako že je třeba schopnej nasekat dříví na zimu a zorat pole, dneska to umí málokdo, zato vám zvedne sto kilo na benč (eee?) Na štíhlý kočeně vypadá všechno dobře, vypadá i dobře vedle týpka s bicákama, značí to, že se o sebe stará, nežere jak prase a sportuje... dřív to značilo, že hladoví, je nemocná a asi brzo umře. To nepíšu proto, že jsem rozměrnější, tak to prostě bylo. Cpou nám, buď svůj, buď kým a čím chceš... Kecy v kleci.

                                                     Psychouš