Sapiens

Pokud bych měla hlasovat pro knihu, kterou bych skutečně umístila do kolonky „povinná četba“, byla by to knížka Sapiens, úchvatný i úděsný příběh lidstva. Napsal ji prof. Yuval Noah Harari z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Do pětiset stran nahustil vývoj člověka a společnosti jako takové od velkého třesku, po výhled na kyborgy, biomechanické paže a bezsmrtelnost.

Po celou dobu máme dojem, že k vám promlouvá jako člověk, ne jako autorita. Budete se smát i děsit. Mě zaujala hlavně myšlenka, že za to, co jsme a kde jsme, vděčíme své schopnosti věřit věcem, co nejsou. Od mýtů, božstev až po zákony, práva a peníze. Svého rozmachu jsme dosáhli i tím, že jsme začali věřit v budoucnost. Naše „úchvatná“ cesta k „božství“ je ovšem lemována smrtí. Zní to kýčovitě dramaticky? Jasně že jo, ale to ještě neznamená, že to není pravda.

„Lidstvo není smečka vlků, která se zmocnila tanků a nukleárních zbraní, ale podobá se spíš stádu ovcí, které se prazvláštním řízením naučilo vyrábět zbraně a ovládat atom. A ozbrojené ovce jsou mnohem nebezpečnější než ozbrojení vlci.“

„Zemědělská revoluce... Někteří tvrdí, že díky ní se lidstvo vydalo cestou blahobytu a pokroku, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že to bylo rozcestí, na němž se lidé vydali po cestě do záhuby. Šlo prý o klíčový okamžik, kdy Sapiens odmítl soužití s přírodou a vydal se na cestu chamtivosti a vlastnímu odcizení. Ale ať tak či tak, zpátky cesta nevede.“

„Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí, co chtějí?“