Polibek

  Byl jednou jeden obraz. Byla jednou jedna dívka. Děvka. Seděla a koukala na obraz. Byla to vydařená kopie Polibku od Klimta, ale o dost větší něž originál. Dala za ni celé jmění a s malířem se vyspala. Byl na ni hodný a dal jí slevu. Visel za postelí a zabíral skoro celou stěnu. Byla špinavá. Všechno tam bylo špinavé. Zdi, podlaha, okna, postel i dívka. Děvka.

     Nebyla děvka, jen se jí tak říkalo. Teda, pár lidí. Sousedi, máma, úřednice na pracáku a týpek z hospody na rohu. Barman z jedný diskotéky, bývalá nejlepší kámoška a skoro každej její bejvalej. Těch bylo asi, no nemá smysl si s tím lámat hlavu. Co na tom, že občas dostala prachy na nákup nebo nový boty? Neživila se tím.

     Jmenovala se Barbora, ale říkala si Borka. Byla hubená víc, než by chtěla. Lezly jí kosti a bylo to fakt divný. Milovala ale svoje tetování. Někdy si radši místo vody nebo plynu zaplatila nový dílko. Bolest jí nevadila, naopak, užívala si ji. Vždycky jí pak bylo dobře. Jeden rozchod, jedno tetování. Měla jich fakt hodně.

    Borka seděla mezi špinavým prádlem a koukala na Polibek. Myslela na malíře, co s ním chodila, když tohle maloval. Milovala ho. Milovala i toho kluka z hřiště, jak se jmenoval? Milovala správce plavečáku, i když měl ženu a děti. Milovala svýho tatéra, hned několikrát. Je divnej a promiskuitní. Možná ale nejvíc milovala svýho bratránka. Vzpomněla si, jak to poprvý dělali u nich v garáži. Hlavně rychle. Mladá láska. Ale ta skutečná, to byl Patrik. Občas tu s ní bydlel. Milovala Patrika. On miloval ji. Nosil jí dárky, občas peníze nebo jídlo, ale někdy třeba náušnice, kaviár nebo značkový boty. Milovala ho, fakt. Ty ostatní, to bylo takový menší milování. I když bylo veliký, bylo veliký jen dokud se nevrátil Patrik. Nevěděla, kam chodí a často nevěděla, že zase odešel. Nechtěla. Nikdy nebylo jistý, jestli se probudí sama, jestli se Patrik vrátí z nákupu nebo fitka.

     Další tetování. Měla opravdu spoustu tetování. A byla děvka. Říkalo se to. Koukala na Polibek a myslela na Klimta. On by ji skutečně miloval. Neopustil by ji. Gustav by ji chápal, miloval by ji a ona by milovala jeho. Věděla to, protože se dívá na Polibek. Dívá se a ví. Špinavým oknem vtrhlo slunce a světlo se odráželo od zlaté barvy na obraze. Borce vyhrkly slzy. Ze slunce. Z tepla. Z toho, že věděla, že Patrik se právě muchluje s její matkou. Aspoň, že už mu nemusela říkat tati. Milovala ho. Milovala Polibek a Gustav by ji nikdy neopustil. Plakala sama nad sebou. Má v sobě tolik lásky. Dá si to vytetovat.